MICHAELA DRAHOTOVÁ
Provázím umírající a pozůstalé
Jmenuji se Michaela Drahotová a pracuji jako diplomovaná zdravotní sestra a záchranář. Nabízím komplexní pomoc lidem v závěru života. Jsem průvodce vědomým umíráním.
Se znalostmi, zkušenostmi a praxí, které jsem nasbírala na své profesní cestě od roku 1998. Proč? Aby umírání a závěr života mohl být okamžikem připravenosti, klidu, smíření a důstojného komfortu bez pocitu samoty a strachu.
Strach z neznámého je vždy větší než strach z poznaného
Smrt a umírání byla vždy součástí přirozeného cyklu lidského bytí. Je tu s námi od pradávna. Je přirozená, náhlá, všudypřítomná. Jen není přijatá, není milovaná.
Jde z ní strach, nahání hrůzu, obavy, stalo se z ní velké tabu. Tak velké, že většina lidí hovory na toto téma přeskakuje. Prostě není…neexistuje, a jestli ano tak …jednou…možná…ne, dnes ne.
Pohled na umírajícího, nemocného a bezmocného člověka nechceme mít na očích. A tak se většinou děje, za zdmi nemocničních pokojů, čekáren, někde o samotě.
Přitom na otázku ,,Kde byste si přáli zemřít ? Většina lidí odpoví: ,,DOMA“. Ale komu se to vyplní? Takový člověk může hovořit o velké lásce svých blízkých a vesmírném daru, jež se mu dostalo v závěru života. A přitom by se dalo říci, že nic není nemožné. Pomoci se může dostat každému, kdo o ni požádá.
Cest je několik a záleží na Vás, kterou zvolíte. Ráda Vás provedu a zodpovím otázky, které s tímto tématem souvisí a jsou v mých kompetencích. Proč? Aby se rozpustily Vaše obavy a strachy z neznámého a dosud nepoznaného.
S čím Vám mohu pomoci?
POSKYTOVÁNÍ PRAKTICKÉ PODPORY
POSKYTOVÁNÍ EMOČNÍ PODPORY
POSKYTOVÁNÍ FYZICKÉ PODPORY
ZAŘIZOVÁNÍ PO SMRTI
Moje mise
Vnést nový pohled na smrt, umírání a závěr života doma.
Předat informace a zkušenosti těm, kteří jsou připraveni.
Bořit mýty a dogmata o zažitých způsobech loučení a pohřbívání.
Rozsvítit nové světlo nad světovými trendy v pohřebnictví.
Vrátit se ke kořenům, oslavovat život.
Přidat slovo SMRT do témat otevřených diskusi a přijetí.
Uchopit ,že s čím odtud odcházíme, s tím se sem opět vracíme.
Věřit v lidskost, úctu, empatii, že jako lidské bytosti jsme tělo i duše.
Umění doprovázet srdcem.
Můj příběh
Všechno začalo tím, když jsem pracovala v ambulanci chronické bolesti. Tam jsem byla poprvé oslovena a požádána jedním pacientem, zda bych s ním mohla být v okamžiku…,,až přijde konec ,,…Tenkrát mě to velmi zaskočilo, překvapilo a vedlo k zamyšlení proč ??? Jenže další návrhy začaly chodit dokonce z různých koutů republiky ,takže nezbývalo nic jiného než se pídit po otázce proč si vybírají právě mě.
Je to právě klid, který v mé přítomnosti nacházejí, důvěra se kterou se na mě obracejí a svěřují, i strach, který najednou mizí. Nesoudím, neodsuzuji, trpělivě naslouchám.
Studovala jsem,sháněla informace. Setkávala se s top ikonami naší paliativní péče, ale pořád mi tam něco chybělo…
Moje cesta, moje vize dělat věci jinak. S důstojností, lidskostí, jednoduchosti smrti a přesahem práce zdravotní sestry.
Přečtěte si články na mém blogu
Když čas ještě nenadešel
Jak už jsem zmínila v předchozím článku, v práci jsem se vždy obávala dvou věcí. Velkýchbouraček a malých dětí. Nebylo tomu jinak ani když jsem později nastoupila k Záchranné službě. Je to proto, že pracuji na malé výjezdové základně, kde je k dispozici jedna posádka...
Když čas ještě nenadešel
Jak už jsem zmínila v předchozím článku, v práci jsem se vždy obávala dvou věcí. Velkýchbouraček a malých dětí. Nebylo tomu jinak ani když jsem později nastoupila k Záchranné službě. Je to proto, že pracuji na malé výjezdové základně, kde je k dispozici jedna posádka...
Když čas ještě nenadešel
Jak už jsem zmínila v předchozím článku, v práci jsem se vždy obávala dvou věcí. Velkýchbouraček a malých dětí. Nebylo tomu jinak ani když jsem později nastoupila k Záchranné službě. Je to proto, že pracuji na malé výjezdové základně, kde je k dispozici jedna posádka...